KRÁ KRÁ něco více o KRAvínu

KRÁ KRÁ něco více o KRAvínu

KRA – Kravín Rural Arts jako zahradní laboratoř

/text Lenky Dolanové text pro publikaci ALOTOF – A laboratory on the open fields/

Základem je místo! – domovem spolku KRA: Kravín Rural Arts je bývalý kravín na okraji vesnice Hranice u Malče. Jméno místa a samotné organizace neodkazuje pouze k předchozímu využití budovy, ale také k tajícím ledovým krám coby symbolu environmentální krize. Kra jakožto osamělé útočiště plující v oceánu charakterizuje místo vizuálně i symbolicky. Vysoká dvoupatrová budova je v oblasti ojedinělým příkladem pozdně barokního velkostatku, vymyká se měřítkem i významem. V minulosti byl kravín součástí panského velkostatku se sídlem v malečském zámku. Rádi bychom na jeho bohatou historii navázali ve změněné formě. KRA by měla fungovat jako ostrov pro umělecké, kulturní a environmentální iniciativy, místo pro setkávání a různé tvůrčí a sociální aktivity. A také je tu odkaz k havranímu krákání: KRÁ KRÁ. Havrani jsou zjevně jedni z mála divokých zvířat, která si vytvářejí vlastní hračky. V mytologii je havran šprýmařem, který porušuje pravidla, ignoruje konvence a chová se nepředvídatelně. Pro nás havran znamená umění, hravost a kreativitu.

Od července 2014 KRA hostilo řadu aktivit, také v rámci projektu ALOTOF (A Laboratory On The Open Fields / Laboratoř v otevřeném poli). Pokusím se zde popsat opakované rituály, návštěvníky a modely chování, diskuse a tvůrčího procesu v rámci těchto aktivit. Na začátku jsme si položili otázku, jakým způsobem lze zahradu použít pro uměleckou práci. Zahradu jsme přitom chápali v nejširším možném smyslu (inspirováni také dílem Murraye Bookchina Ekologie a revoluční myšlení, v němž píše, že celý venkov lze pojímat jako zahradu a tak se k němu také máme chovat [1]). Při zacházení s naší rurální zahradou jsme mírně zabrousili do oblasti solární energie, využívali jsme vítr, pracovali s půdou, semeny a rostlinami a také jsme se naučili něco o vodě. Do těchto aktivit jsme zapojili sousedy, hudebníky, filmaře, děti, zahradnice, kuchaře, myslivce (a lovnou zvěř), včelaře a umělkyně. Pokračovali jsme v naší práci na rozvíjení rurální sítě spřízněných iniciativ ve formě tištěné (a v budoucnu i online) RurArtMapy.

Na naši první akci SolarKRA (3. – 7. července 2013) jsme pozvali německého umělce Ralfa Schreibera [2], který pracuje s minimalistickou robotikou. Vytváří soběstačné zvukové instalace, využívající malé množství energie k produkování zvuku a pohybu. V průběhu jeho dílny jsme sestrojovali malé solárně řízené kinetické zvukové sochy, jakožto přípravu pro potenciální budoucí použití v komplexnějších solárních systémech, využitelných například k monitorování včelích kolonií. Tyto sochy různým způsobem kombinovaly pohyb se zvukem, který ze všeho nejdříve připomínal cvrččí cvrlikání. Lidé spali na zahradě ve stanech a myli se v solárně vyhřívaných sprchách.

Na pozdim jsme dělali pořádek v zahradě KRAlabu a sázeli stromy a keře. Také jsme spolupracovali se slovenskou organizací Periférne Centrá [3], která ve své Dúbravici zorganizovala měsíční událost Fruit of Art (5. dubna – 4. května 2014), oslavu jara a tvůrčí práce. Součástí byly ovocnářské kurzy (řez a štěpování ovocných stromů), které vedl zahradník a umělec Martin Bendžela. Periférne Centráse snaží kultivovat divoký přerostlý sad na místě zvaném Čo (podle sochy francouzského umělce Benoita Lazara [4], instalované v roce 2012). Mezi další zahradnické aktivity patřily včelařské kurzy a příprava nových záhonů. Dávid Turčáni přednášel o práci své včelí organizace Včelí kRaj. My ze spolku Yo-yo jsme představili RurArtMap, naší mapu venkovských uměleckých center. Oto Hudec realizoval pro Kunstdorf novou sochu DBSP 01 (Dúbravica Beekeepers’ Space Programme), kombinující včelín, knihovnu a čítárnu.

V průběhu jarně-letní víkendové dílny jsme chtěli postavit skleník a dětské hřiště s pískovištěm a vyvýšené záhony. To se ukázalo jako příliš náročný plán pro jediný víkend. Dokončili jsme záhony a později je osázeli semínky z Gengelu [5] a dalšími od Marka Kvapila [6], který měl u nás krátký kurz o semenaření, učil nás, jak si semínka vypěstovat, přičemž se zaměřil na ta volně opylovaná, vzácná a starých odrůd. Naši polští partneři zorganizovali festival Nowina Land Art Festival (20. – 22. června 2014), malou venkovskou slavnost s performancemi, happeningy, tancem a malováním na starý autobus.

Hlavní myšlenka akce Posedy, lovecké a zvířecí stezky (18. – 24. srpna 2014) spočívala v tom, rozšířit naši zahradu a prozkoumat potenciální další místa pro tvůrčí práci. Také nás zajímalo téma myslivectví: čeští myslivci byli nedávno zařazeni mezi nehmotné kulturní dědictví. Na jaře jsme vydali výzvu k vytváření dočasných uměleckých projektů, které by bylo možné zrealizovat na mysliveckých posedech. Ozvali se nám umělci z blízké Chotěboře, ale také ze Slovenska či Amsterdamu. Přetváření posedů se zúčastnilo devět umělců a skupin. Na louce pod posedy proběhla výstava Kamily Musilové – fotografie vycpaných zvířat. Na procházce po posedech, kterou tato týdenní událost vyvrcholila, umělci své projekty představili, součástí byla zvuková performance a prezentace Dominiquea Leroye (který použil mikrofony, upevněné na rybářských prutech, natažených z posedu nad louku k lovení zvuků prostředí), Martina Janíčka (který obalil posed červenými husími krky, k nimž připevnil vábničky) a dua Anti-Delusion Mechanism (kteří vytvořili instalaci s několika miniaturními posedy, opatřenými zesilovači a umístěnými na různá místa v lese a na louce; jeden z nich generoval zvuky z podzemí a zatančili zvířecí tanec). Procházka směřovala k houpačce (s nápisem Budoucnost je v regulovaných stavech), umsítěné na vrcholu kopce s překrásným výhledem na krajinu, dílu Jana Kostolanského.

V zimě 2015 jsme dokumentaci z tohoto projektu představili na výstavě Posedy v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě [7] (23. ledna – 8. února 2015). Kravín jsme představili také v průběhu Otevřených ateliérů, tradiční akce, probíhající na Vysočině v říjnu 2014.

V polovině října jsme uspořádali Zpívající draky. Pod vedením umělce a dračího mistra Jana Poupěte jsme se pokoušeli vytvářet draky, kteří by při svém letu zpívali. Jejich let byl ale moc krátký – výjimečně vůbec nefoukalo – , a tak jsme udělali pouze pár fotografií z dračí výšky. Draci stále čekají ve stáji na svůj zpěv. Zkusíme to znovu!

Následovala listopadová výstava a diskuse s městskými včelaři Urban Beeing / Bees in the City (vernisáž 20. listopadu, diskuse 21. listopadu 2014), kdy jsem expandovali do města a zaplnili Komunikační prostor Školská 28 v Praze [8]. V diskusi jsme se snažili přijít na to, jestli je pravda, že městské včely mají více medu a jestli je městská včelí pastva rozmanitější. Také nás zajímaly zkušenosti a motivace včelaří, jak fungují místní včelařské komunity, stejně jako výhody a nevýhody blízkého soužití lidí a včel. Pozvali jsme včelaře z různých spolků, většinou pražských, včetně těch ze zoologické zahrady, střechy chodovského nákupního centra a letiště, ale měli jsme i návštěvu z Londýna a Bruselu. Zúčastnil se zástupce z Výzkumného ústavu včelařského v Dole a zastánci biodynamického včelaření. Výsledky diskuse lze shrnout vmžiku: pravděpodobně nejsou zásadní rozdíly mezi včelami, včelí pastvou a medem na venkově a ve městě. Městské včelaření je nyní v módě, nejedná se ale o nic nového. Je zajímavé, že mluvčí i publikum se shodlo na tom, že bychom se měli vrátit k více přírodním metodám včelaření: přijmout rojový pud jako něco přirozeného, používat přírodní úly (s dílem vystavěným včelami), nechat včely přezimovat na medových zásobách spíše než na cukru. Velmi inspirativní setkání!

V březnu 2015 jsme oslavili jaro a Světový den vody v sérii permakulturních zahradnických dílen na farmě v Zastráni i u nás v Hranicích. Jednu vedl Zelený čaroděj, druhou Tomáš Svoboda [9], [10].

DALŠÍ AKTIVITY:

RurArtMap [11] je iniciativy spolku Yo-yo. Jedná se o mapu venkovských uměleckých, ekologických a dalších center a organizací. Od roku 2012 publikujeme tištěnou verzi s programem na letní a podzimní měsíce, v procesu je online prostor mapy, který by měl zároveň sloužit jako pracovní prostor pro venkovské organizátory, diskusní fórum a portál pro plánování cesty po uměleckém venkově.

Naši spolupracovníci nám ukazují inspirativní oblasti. Filip Kavka Smiggels z restaurace Mlsná Kavka [12] v pražském Karlíně pro nás vařil již na dvou akcích. Své vaření pojímá jako vzdělávání, používá místní suroviny, ukazuje účastníkům nové recepty. Ve spolupráci s ním jsme vydali Medovou kuchařku. Spolupracujeme také s Luckou Pelouchovou, která má za kopcem zeleninovou farmu Zastráň [13]. S jídlem souvisí i spolupráce s Ivanem Kidlesem z nedaleké Vísky, který nás vodí na houbařské vycházky a učí nás znát vše, co v lese roste.

Kino na beton je naše zřídka používané letní kino.

Dalším pravidelným tématem jsou procházky po starých i nových stezkách na venkově. V létě u nás zorganizovala skupina Various Artists [14] z Bruselu chodící performanci Périphérique.0, jejímž cílem bylo vychodit zcela novou stezku okolo zahrady. Pokračování příště.

A KONEČNĚ: CO DÁL?

Naše aktivity zahrují méně populární a více odvážnou paralelu venkovským akcím jako jsou myslivecké bály, dětské karnevaly, schůze včelařů a zahradnické výstavy výpěstků. Nedaří se nám ani zdaleka zrealizovat vše, co bychom chtěli (nedostatek času a energie, špatné strategie…). Zahrada se mění pomalu a dům také.

Prvotní myšlenky se střetávají se syrovou realitou – akce pro veřejnost je časově náročné zorganizovat, musíme zařizovat ubytování, jídlo a transport, počítat s časem pro adaptaci na dané místo… A pak je někdy málo času na samotnou tvůrčí práci. Snažíme se nalézt rovnováhu mezi pracovním setkáním ve formě (otevřených) dílen – a akcemi a výstavami určenými pro veřejnost. Stále potřebujeme spoustu času změnit opravdu zahradu v laboratoř a místo setkávání. Skleník stále nemáme, ani pozorovací úly či přírodní dětské hřiště (ovšem, jak se to vezme). Rádi bychom se také věnovali sběru historek a historií, vážících se k Hranicím a starému kravínu…